Historie soli

Sůl měla v průběhu historie rozličné funkce a využití. I když některé způsoby využití soli postupně zanikly a do dnešních dnů se nedochovaly, je sůl stále dobrým pomocníkem.

 Sůl jako platidlo

Sůl zaujímá v dějinách lidstva zvláštní místo. Zpočátku býval soli nedostatek, zejména pak u národů, které žily daleko od moře. Sůl byla pro lidi významná zejména kvůli svým konzervačním schopnostem. Konzervace potravin se stala faktorem pro přežití. Zpočátku patřila sůl mezi nedostatkové zboží, její cena se vyvažovala zlatem a nezřídka byla používána jako platidlo. Příkladem může být vojenský žold, který byl mimo jiné vyplácen ve formě váčků se solí.

Sůl v lékařství

Nejstarší zmínky o využití soli v lékařství pochází ze starověkého Egypta, konkrétně od stavitele a lékaře Imhotepa. Imhotep popsal schopnost soli vysoušet infikovanou ránu, a tím možnost vyléčit zánět.

Egyptští lékaři používali sůl jako součást mastí, zábalů, směsi s projímavými účinky, k zastavení krvácení či k urychlení porodu. Sůl dobře posloužila i při mumifikaci zemřelých. Měla scelit a udržet tělo mrtvého pohromadě tak, jak to za jeho života činila duše.

Ve Starém Řecku byla sůl využívána po smíchání s vodou a citronem na vyvolání zvracení. Pokud nemocný trpěl onemocnění slezin musel vypít slanou vodu s kravským mlékem. K čištění vředů se doporučovala směs soli a medu. Sůl byla dále používána při kožních a nervových onemocněních a inhalace mořské vody sloužila při nemocech dýchacích cest.

Ve středověku našla sůl své uplatnění na obklady proti bolesti, při bolestech zubů či jako koupel na kožní onemocnění. V 18. století bylo doporučováno homeopatické dávkování soli lidem unaveným, slabým, s nachlazením či s přecitlivělostí na vnější vlivy.

Sůl dodnes hraje významnou roli jako součást lázeňské péče.

Sůl ve výživě člověka

Prapůvodně člověk kuchyňskou sůl nekonzumoval, zdrojem sodíku a draslíku byly samotné potraviny. První dochovanou písemnou zmínku o kuchyňské soli jako přísadě při přípravě pokrmů představuje Homérův epos Ilias a Odyssea přibližně z let 600 př. n. l. Sůl je zde popisována jako nositelka chuti.

V průběhu let se solení stalo nejdostupnější a nejspolehlivější metodou dlouhodobějšího uchovávání potravin. Potřeba konzervování potravin se objevila při osídlování severnějších, tedy méně plodných území. Při rozsáhlé migraci také vzrostl počet obyvatel, které bylo třeba nasytit ze zásob. Solené maso a ryby tak začaly nabývat na významu a vytlačeny byly až modernějšími konzervačními metodami, hlavně chlazením a mražením.

Jedlá sůl se dále stala nepostradatelnou surovinou pro výrobu některých potravin z hlediska dosažení žádoucích organoleptických vlastností a k řádnému technologickému procesu. Při výrobě pečiva sůl zpevňuje lepek a tak dochází k lepší stabilitě těsta při jeho mechanickém zpracování.

Podobnou roli hraje sůl i v masném průmyslu, kde zase zvyšuje vaznost masa a masných výrobků. Tady se ve formě dusitanových směsí podílí na inhibici růstu bakterie Clostridium botulinum a na udržování žádoucího vzhledu uzenin, tzn. zachování růžové barvy. Sůl je důležitá i pro fermentaci, kdy potlačuje růst nežádoucích mikroorganismů (například kynutí těsta, mléčné kvašení zelí a okurek, zrání sýrů).

Současné možnosti využití soli

Sůl zaujímá mnoho různých funkcí a i dnes je v některých situacích nezastupitelná. V současnosti se již zlatem nevyvažuje, spíš naopak je její cena pro všechny dostupná.

Medicína rovněž pokročila o veliký kus, avšak v některých případech se k účinkům soli lékaři vrací. Příkladem může být působení soli na kůži a dýchací systém. Kdo by neznal doporučení návštěvy solných jeskyní či pobytu u moře pro lidi s kožními či dechovými obtížemi.

Sůl je také přirozenou součástí krve. Je rozpuštěna v krevním séru, které obsahuje přibližně 0,9 % chloridu sodného. Tento roztok je používán v lékařství jako tzv. fyziologický roztok, kterým lze nahradit akutní ztráty krve.

Do dnešní doby pravděpodobně nejzachovalejší a hlavně nezastupitelné využití nachází sůl v potravinářství. Stále je vyhledávanou nositelkou chuti, zdrojem sodíku a chloru, surovinou pro výrobu některých potravin z hlediska technologického procesu a dokonce má své místo i při konzervaci potravin. Přesto na potravinářství spadá pouze 4 % celkové produkce.

Více než 70 % soli je využíváno v chemickém průmyslu. Mnoho chemikálií obsahuje sodík a chlor, tudíž je sůl řazena mezi nejdůležitější suroviny. Příkladem může být výroba kovového sodíku, sody, chloru, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného a dalších sloučenin, z nichž vznikají další produkty, např. umělé hmoty a vlákna, papír, barviva, mýdla, léčiva, desinfekční přípravky, organická rozpouštědla aj. Kromě chemie se se solí pracuje i v dalších odvětvích průmyslu: kožedělný, keramický, kosmetický, farmaceutický, při barvení tkanin, v chladicích systémech nebo v úpravnách vody. Velké množství soli je v zimním období rozsypáno na chodníky a silnice za účelem rozpuštění sněhu a náledí. Sůl je také dodávána do krmiv pro zvířata.